Smysl a nácvik sestav


V počátcích historie bojového umění záhy došlo, díky potřebě zefektivnit tréninkový proces, k vytváření sekvence pohybů, které šlo cvičit individuálně. K sestavování několika takových sekvencí do delších forem vedl už jenom malý krůček. Takovéto sestavy začaly sloužit jako knihy - učebnice nebo encyklopedie oblíbených technik a principů toho kterého mistra. Velkou výhodou byla snadnost předávání z pokolení na pokolení. Časem se ze sestav stal jeden z klíčových prvků bojových umění. Sestavy přijaly funkci symbolické páteře určující směr a vedoucí k vyššímu chápání technik. V posledních stoletích se začal velký důraz klást i na zdravotní (případně rituální) stránku forem. Účinky cvičení forem se dají shrnout do následujících bodů.

1. Výuka metod boje a přemisťování

2. Posílení těla, vybudování obranných reflexů, stability a koordinace

3. Rozvoj vnitřní energie a koncentrace

4. Udržování tradiční linie poznatků v principiálně nezměněné formě.


1. Výuka metod

Je ze samé podstaty forem asi nejdůležitějším aspektem. V první fázi seznamují žáka se základními pohyby a umožňují mu "vyčistit" techniky. V další fázi pak formou vizualizace aplikací dochází k zlepšování sebeobranných schopností. Toto zlepšování není omezeno nějakým limitem.

Umět nějakou sestavu dokonale, znamená umět použít dotyčné aplikace v boji (případně reálném boji). Tím se liší bojový mistr od rváče. Jeho techniky se vyvíjejí a vylepšují, takže je si neustále vědom co dělá a je schopen své techniky plně kontrolovat.

2. Posílení těla a budování reflexů

Při cvičení je namáhána velká část svalů, zvláště pak nohy, ramena a paže. Stálé cvičení udržuje tělo pružné a silné do vysokého věku. Kosti získávají větší pevnost a odolnost proti zlomení. Tělo se stává celkově odolnější proti nemocem, což se často využívalo a využívá u slabých nebo stále nemocných dětí. Stálé opakování pohybů vytváří v mozku reflexní stopu, takže je člověk (samozřejmě v přímé úměře k počtu opakování) schopen bezmyšlenkovité účinné bojové reakce.

3. Rozvoj energie a koncentrace

Při cvičení sestav dochází postupně k zaměřování pozornosti dovnitř těla. Tím je věnována pozornost koordinaci mezi vnitřním a vnějším, dechem a pohybem, mysl usměrňuje proudění energie čchi. Pohyby získávají větší plynulost a uvolněnost aniž by ztratily něco ze své síly.

Dalo by se říci, že cvičení sestav je koncentrační cvičení, které časem přechází do meditace.

Mysl tak časem získává schopnost být klidná i ve víru boje.

4. Udržování linie poznatků

Sestavy umožňují udržovat a rozvíjet kontinuálně poznatky předešlých generací.


Cvičení sestav Taiji Quan má tyto etapy:

1.fáze - je učení se a zapamatování si pohybů. Důležité je mít jasno v přechodech a v přesných detailech jednotlivých pozic. Dobrá metoda je statické stání v pozicích. Při cvičení je třeba po zaujmutí každé pozice projet myslí celé tělo a opravit sebemenší nepřesnost.

2.fáze - když jsou pohyby zautomatizované a mysl se začne při cvičení toulat, je čas začít se plně koncentrovat na aplikaci pohybu. Aplikace se vyvíjejí a jsou vesměs individuální. Důležité je postupovat - od složitější k jednodušší, od nereálné k reálnější, od nepřesné (nereflektující přesně pozici) k přesné. Vizualizace se postupně prohlubuje až na extrémní hranici - cítění dotyku, přesné vidění soupeře atd..

3.fáze - začne-li se vám stávat, že najednou použijete některou z technik obsažených v sestavě v boji, je čas vstoupit do třetí fáze. Zde se mysl přesouvá na dokonalé propojení vnitřních a vnějších prvků - chodidla s dlaněmi, lokty s koleny, ramena s boky, dech s pohybem, pohyb s úmyslem, mysl a dech s prouděním energie atd.

4.fáze - je nutné určit si nejprve přesný cíl, kterého chcete cvičením dosáhnout. Pak si představíte , že vaše tělo je složeno jako bábušky ze tří různých těl, které jsou na sebe navlečené. Duchovní, astrální a hrubo - hmotné - a tyto tři těla vykonávají každý pohyb najednou. Důležité je uvědomovat si při pohybu každé tělo zvlášť. Toto je nejvyšší rituální fáze, která je velmi obtížná.