TUISHOU


Vyučované formy (sestavy) Tui Shou v naší škole:


1. Základní Tui Shou - trénink změny 2 bojových myšlenek


a) Peng - Peng (jednou rukou namístě a s překrokem)
b) Peng - An (jednou rukou namístě a s překrokem)
c) An - Lu (jednou rukou namístě a s překrokem)
d) An - Lu (oběma rukama namístě a s překrokem)


2. Peng, Lu, Ji, An - trénink změny 4 bojových myšlenek


a) Peng, Lu, Ji, An I. - 4 přímé techniky "Pohlazení pavího chvostu" s překrokem
b) Peng, Lu, Ji, An II. - další verze změny 4 přímých technik se dvěma kroky
c) Peng, Lu, Ji, An III. - tzv. "Ruce čtyř rohů" namístě


3. Pokročilé Tui Shou - trénink změny více bojových myšlenek v pohybu


a) Da - Lu (ortodoxní krok, pohyb na půdorysu čtverce)
b) Three Steps (Peng, Lu, Ji, An v chůzi)

O CO JDE PŘI TUISHOU


a) Nácvik principů Taiji ve dvojici
b) Ověření hloubky dovednosti v Taiji Quan
c) Zpětná vazba sólo sestav Taiji: korekce chyb a přeučení špatných pohybových návyků
c) Nácvik bojových dovedností a bojových myšlenek v bezpečných a kontrolovaných mezích

Poznámka k transkripci: TUI SHOU bývá přepisováno též jako Tchuej-šou (takto se i čte), jde o totéž.
Dříve nebo později se cvičenec Tai Ji Quan na své cestě dostává ke cvičení "tlačících rukou" (Tchuej-šou) ve dvojici. Tato cvičební metoda patří zcela neodmyslitelně k celistvosti výcviku v Tai Ji Quan a její opomíjení vede k ustrnutí cvičence na jistém stupni jeho dovednosti, resp. jeho dovednost není zdaleka úplná. Pouhé cvičení sestav Tai Ji, aniž by trénink obsahoval Tchuej-šou namístě i v pohybu, jednou i oběma rukama - to je stupeň začátečníka v Tai Ji, kde je dovednost v Tai Ji zatím velice nízká. Přestože může sestava vypadat hezky a může být provázena i pocitem čchi, není možné porozumět základním třinácti technikám, které se v sestavě procvičují.

Metodu přetlačování rukama vytvořil Chen Wangting. Dva lidé s rukama v neustálém kontaktu procvičují pohyby Tai Ji a střídavě používají směřování tělesné energie.


Toto cvičení slouží k rozvinutí schopnosti pomocí kontaktu rozpoznat, kde je soupeřova rovnováha a jaké jsou jeho záměry. Jde o odhalení těžiště, energie a záměru partnera.


Praktikování Tchuej-šou výrazně rozvíjí instinkt a intuici.
Čínské bojové techniky (kopy, údery, porážení, srážení na zem, úchopy ad.) se tradičně vyvíjely nezávisle na sobě a cvičily se zvlášť. Některé se daly kombinovat, ale každá měla odlišné charakteristiky. Protože bojový trénink často způsobuje vážná zranění, když se dělá "doopravdy", byly tyto techniky omezeny na stylizovaná cvičení, kde se hojně používala představivost. Proto nebylo možné dostat některá bojová umění na vyšší úroveň.

Chen Wangting začlenil všechny tyto techniky do Tchuej-šou a vyvinul metodu, kde se praktické použití a účinnost techniky daly zkoušet a zlepšovat v kontrolovaných a bezpečných situacích.


"Tlačící ruce" jsou tedy praktickou metodou, která umožňuje uplatnění a využití forem ze sestav Tai Ji. Tvoří spojovací článek mezi cvičením forem a aplikacemi. Zároveň je také způsobem, jak se učit bojovým a obranným dovednostem tohoto umění. Tato metoda vznikla propojením Tai Ji a bojových metod úchopů, zápasení a odhazování. Cvičení se pak dále rozvíjelo a zlepšovalo, až se z něj stal unikátní styl.
Chen Zhaokui (18. generace rodiny Chen) řekl:

"Sestavy Tai Ji Quan jsou základem Tchuej-šou a cvičení ve dvojicích Tchuej-šou je zase prostředek, jak otestovat svou dovednost v Tai Ji."


Chyby v provedení forem sestavy, jako např. zvedání ramen a loktů, používání přílišné síly a nedostatek energie "pcheng" (zhroucená, ochablá forma) se při cvičení Tchuej-šou okamžitě objeví. "Tlačící ruce" jsou tudíž hodnotnou tréninkovou metodou, kde studenti mohou plně pochopit, proč je potřeba dodržovat přísné principy.
Můžeme je také považovat za druh kultivovaného boje. Má uhlazenější podobu a bohatý vnitřní obsah. Soustředíme se při něm na přesnost a vyhýbáme se hrubosti, hlavní je zabojovat svými dovednostmi a intelektem.

Základním principem k pochopení filozofie Tchuej-šou je, že pokud na mě někdo útočí silou (vyvolal akci), znamená to, že stejně velká síla někde chybí (má reakce, resp. neutralizace akce).


"Ty postupuješ, já ustupuji, ty ustupuješ, já postupuji." Jde o harmonické vyrovnání protikladných sil. Dvě síly proti sobě nejdou tvrdou silou, jako je tomu u vnějších stylů. Dvě síly - tedy útočník a student Tai Ji jaksi spolupracují, protiklady se doplňují, vyvažují.


V Tchuej-šou se student učí, jak podvědomě reagovat na případný útok. Tchuej-šou však v žádném případě není měření sil. Nebo to, že při Tchuej-šou "nasadím to své a jedu...". Při nácviku Tchuej-šou by si dvojice měla pomáhat a dosáhnout přesnosti té které formy Tchuej-šou.


Tchuej-šou učí, jak být ve správný čas na správném místě v nejvýhodnější pozici (je zajímavé, že totéž učí astrologie - jak být ve správnou chvíli na správném místě a co v té které chvíli je nejvýhodnější dělat, abyste jednali jak je nejlépe možné, tedy podle principů TAO).


Nepředpokládáte, že se vnější síla potká s vaší, neboť víte, že je to proti principům TAO a nic to neřeší.
Naopak vnější styly se spoléhají na odolnost a vnější sílu. Odolnost, kterou získáte např. nácvikem bouchání pěstí desetitisíckrát do skály až se po nějakém čase vaše pěst otuží a vy tak získáváte "shaolinskou zbraň".
V Číně se říká, že pokud cvičíte vnější styl, je nejlepší, když máte od ramen k zápěstí "železářství". Železnou pěst.

V Tai Ji je tomu naopak: musíte být měkcí jako bavlna. A pak to přijde: maximální měkkost se v nekonečně malém zlomku vteřiny promění v extrémní tvrdost, kterou by nikdo nečekal. "Pěst ukrytá v bavlnce"...


V Tai Ji žádné útoky nevykrývám silou, jako je tomu u vnějších stylů. Naopak jdu v souladu s útočící silou. Dávám soupeři, čeho si žádá - ponechávám mu jeho sílu, která se však začne hbitě a svižně jako prásknutí bičem obracet proti němu samotnému.

Tradice říká: "Uč se formu (sestavu) od jednoho učitele, ať nejsi zmaten, ale Tchuej-šou cvič s co nejvíce partnery, abys získal hlubokou dovednost."


Ve chvíli, kdy se začne Tchuej-šou a forma (sestava) přibližovat, prolínat (v jejich pochopení a aplikacích), udělali jsme pokrok v Tai Ji, naše kung-fu (dovednost) se zlepšilo.


Cvičení Tchuej-šou nám říká mnoho především o nás samých. Nehledě na to, jak tvrdý a nepoddajný je náš partner, to, že nejsme schopni vypořádat se s ním jemnou cestou, nám ukazuje jen naše vlastní bloky. Uvědomit si a rozpouštět své bloky a napětí a ne zvítězit v souboji: to je smyslem a podstatou Tchuej-šou. Je to výzva pracovat na zdokonalení všech úrovní sebe sama.


Mistři Tai Ji říkávají: "Když se setkáte s útočníkem ozbrojeným nožem, pak si představte, že v ruce drží péřovou prachovku. Když si tuto představu udržíte, nedostanete z něj strach a budete schopni s ním jednat jako s partnerem v Tchuej-šou. 

A naopak: pokaždé, když se necháte ovládat svým egem a stavíte se partnerovi při Tchuej-šou na odpor, vzpomeňte si na nůž: Co bych asi teď dělal, kdyby mi partner na hrudník netlačil rukou, ale nožem? Je to velmi účinný přístup."


Mistři dále radí: "Pokud je reálný střet s protivníkem skutečně nevyhnutelný, použijte techniky, které se učíte v Tchuej-šou. Poddejte se útoku protivníka, a pak ho vykořeňte, vyhoďte ho z pozice. Když to uděláte jednou nebo dvakrát, většinu útočníků přejde chuť se do vás ještě pouštět.

Jestliže vás však napadne skupina útočníků nebo jsou-li ozbrojeni, pak jste v situaci, kdy si bráníte holý život a můžete použít jakékoliv účinné prostředky. K tomu se spíše hodí techniky, které se učíme ve formě (sestavě) než v Tchuej-šou.


Je omyl myslet si, že opakování formy (sestavy) je jen nějaké cvičení a Tchuej-šou že je boj. V určitém smyslu je to vlastně obráceně, o skutečný boj jde ve formě, ne v Tchuej-šou."


Zároveň s Tchuej-šou je třeba studovat formu (sestavu). V Tchuej-šou totiž mají mít všechny pohyby stejnou kvalitu jako ve formě, např. Pcheng (zachycení), Lu (stažení), Ťi (protlačení), An (odstrčení) z formy "chytání vrabčího ocasu - pohlazení pavího chvostu" ze stylu Yang. Záda by měla být rovná, paže uvolněné, tělo zcela bez napětí, bez tvrdé, ztuhlé síly.

Tchuej-šou pomáhá rozvíjet naše porozumění energii a udržování rovnováhy. Cílem je naučit žáka vyrovnat se s jakýmkoliv druhem útoku nebo jakýmkoli stavem energie, a to nikoli jen při cvičení s partnerem, který dodržuje stejná, dohodnutá pravidla hry.


Při Tchuej-šou se žák učí nalézat partnerův střed a pak na něj přesně zapůsobit. Mine-li ho, ať již vlevo, vpravo, shora či zdola, umožní tím protivníkovi otočit se kolem své osy jako kruh kolem svého středu a útok na střed protivníka tak vyjde naprázdno. Ve chvíli, kdy se skutečně podaří zapůsobit na protivníkův střed správným směrem a silou, on pak odletí jako šíp vystřelený z luku.


Jedním z důvodů, proč je tak obtížné naučit se a správně provádět Tchuej-šou je jeho těsná provázanost s principem nečinění (taoistické WU-WEJ). Když cvičím Tchuej-šou, nesnažím se útočit nebo bránit, mým záměrem je následovat. Naprosto nijak neodporuji záměrům protivníka. Dávám mu, co chce, jen vytvářím takové prostředí, ve kterém to, co dostane, není přesně tím, co očekával... Aby toho byl žák schopen, musí si udržovat rovnováhu a být přitom pohyblivý.

Slovy klasiků: být jako dokonale vyvážené kolo, jehož rovnováha je tak jemná, že ho uvede do pohybu pouhá moucha, která o ně zavadí.


Mým postojem je citlivost a naslouchání, to znamená naladění se bez jakéhokoli zaměření nebo soustředění.
Jakmile se totiž na něco jednotlivého zaměřím, ztrácím část celistvosti a tím citlivost.


Bylo by chybou se domnívat, že určité pohyby z té které formy Tchuej-šou jsou již samy o sobě útočné nebo obranné, že např. Pcheng představuje obranu nebo An útok. Ve skutečnosti může být každá pozice využita k útoku i k neutralizaci, záleží jen na tom, zda partner ustupuje nebo útočí. Mistři říkávají: "Volba je jeho, síla je má." V podstatě o výsledku rozhoduje schopnost naslouchat protivníkovi: "Bitva je rozhodnuta, když se meče poprvé zkříží," praví staré čínské přísloví.

Účelem Tchuej-šou je stávat se "neutrálnějším", měkčím a citlivějším, abychom byli schopni vnímat záměry partnera, ale aby on necítil naše. 

Tchuej-šou je dobré cvičit opravdově, asi tak, jako bychom stáli na samém kraji útesu a vše záleželo jen na naší rovnováze a naslouchání. 

Tchuej-šou není žádná hra, je to nástroj, který nám umožňuje studovat TAO.

Jestliže cvičením formy (sestavy) rozvíjíme, podobně jako poustevník na vrcholku hory, své čchi, pak Tchuej-šou zrcadlí vztahy mezi lidmi.


Cílem Tchuej-šou není zvítězit, ale udržet si rovnováhu v jakékoliv situaci (nejen fyzickou, ale i psychickou a spirituelní).

Forma (sestava) se musí cvičit s představou protivníka, naopak Tchuej-šou se cvičí tak, jakoby před námi nikdo nebyl.


Skutečný bojovník Tai Ji je jako duch, jako přelud - snažíte se na něj zatlačit a on tam není, když se však obrátí sám proti vám, nedá se mu odporovat.

Je třeba cvičit, jakoby jste byli duchem. Vpravdě jste duchem (v těle).


Skutečná měkkost musí vycházet ze síly. Jestliže je člověk v jádru slabý a ustrašený, může sice předstírat jemnost a citlivost, většinou ale jedná spíš tvrdě. Lidé si často svou vnitřní slabost kompenzují agresivním chováním nebo přehnaně silnými obrannými reakcemi. To je třeba změnit.


Proměna však není možná, pokud Tai Ji považujete za příjemný, ale prázdný tanec, nebo naopak druh zápasu. Jedině když zcela uvolníte své tělesné i psychické napětí a dovolíte, aby čchi a hluboké sebepřijetí zaujaly svá přirozená místa, začnete být měkcí a plní síly...


K boji a konfliktům říkají Mistři toto: "Na tango musí být dva - v Tchuej-šou, v souboji, i v životě platí, že konflikt vždy vyžaduje účast obou stran." Proto se žák Tai Ji stává vnitřně prázdným, pozorným, učí se proměňovat plnost v prázdnotu a naopak.


K pochopení následování partnera v Tchuej-šou:

"Když dva lidé řežou pilou dřevo, musí být jejich pohyby dokonale sladěné, v pohybu dopředu ani dozadu se nesmí objevit žádný odpor.


Vzdát se sebe a následovat druhé.
Když dokážete být v souladu se silou, která mezi vámi probíhá, můžete dosáhnout umění neutralizace.
Musím být schopen předvídat i ten nejmenší partnerův pohyb.
Jinými slovy, když na mě partner chce zatlačit, už jsem ucouvl.
Chce-li svou sílu použít k ustoupení, zase ho předejdu a vyšlu svou energii vpřed."